Příspěvky a komentáře

Pěstujte moudrost

K tomu, abyste zmoudřeli, nemusíte shromažďovat znalosti.

 Moudrým se může stát každý. Když zmoudříte, respektujete své tělo, respektujete svou mysl a respektujete svou duši. 

Až se stanete moudrými, budete svůj život ovládat srdcem, nikoli hlavou.

(Don Miguel Ruiz - inspirační karty Umění lásky)

Děti, psi a dospělí - duben 2025

Nedávno jsem zveřejnila fotku mého psa Freda. Fotila jsem ho, protože se mi líbilo, jak byl spokojený. Byl najedený, vyvenčený a sledoval mě, jak sedím na sedačce, čtu si hezkou knížku, poslouchám hudbu a jsem spokojená. Fred nic víc nepotřeboval, měl vše, co si pes může přát. Stejně je to s dětmi, když jsou spokojené, jsou hodné a dalo by se říct, že o nich rodiče ani nevědí. A kdy jsou děti spokojené? Když si hrají, když jsou najedené a když cítí doma pohodu a klid, což je pro děti pocit bezpečí. Všimli jste si, jak si děti hrají? Jsou zabrané do hry do takové míry, že nevnímají okolí a klidně by nemusely spát, ani jíst. Je to krásná dětská vlastnost, dělají, co se jim líbí, dělají to s takovou vášní a vůbec se za to nestydí. Stejně je to s dětmi i v opačném případě, když jsou nespokojené. Když jim něco chybí, když mají jíst jídlo, které jim nechutná, když se mají bavit s lidmi, kteří se jim nelíbí.... Velmi hlasitě dají najevo, že to nebo ono se jim nelíbí a rozhodně do nich nedostanete jídlo, které neznají nebo, které jim nechutná. To je další krásná dětská vlastnost, nedělají nic, jenom proto, že se to má nebo že nabízené jídlo je zdravé. Děti prostě poslouchají sebe, své instinkty a nikdy se nepřetvařují. Možná vám to bude připadat zvláštní srovnání, ale děti i zvířata myslí jen na svoje potřeby a dělají vše proto, aby je uspokojili a pokud se tak stane, jsou spokojené a blažené.

Představte si, že takovou vlastnost jsme měli i my dospělí. Někde cestou z dětství do dospělosti jsme tuto vlastnost ztratili, potlačili a v zájmu někoho jiného, než jsme my sami, jsme se začali měnit, ztrácet svoje sebevědomí, přetvařovat se, protože „to se nedělá“, „to se nehodí“, „to se neříká nahlas" ..... Je to velká škoda, jak by bylo lidem líp, kdyby mohli dělat to, co se jim líbí a to, co se jim líbilo v dětství. Samozřejmě mám na mysli takové věci, které jim dělají dobře, nikoliv omezování druhých, pomluvy, závist, neférové jednání atd.  Lidský život je dost krátký na to, abychom ho celý prožili ve stresu nebo naštvaní. Není lepší vše nechat plynout, tak jak k nám vše přichází, netlačit na pilu a brát život jako hru, jak jsme to dělali, když jsme byli dětmi?  Děti nikdy nemusely, vždy jen chtěly. Nemusí se nám to hned dařit, protože je spousta špatného kolem nás, ale to špatné nemusíme tak prožívat nebo spíše můžeme změnit náš postoj k těmto špatným věcem. Proto vzpomeňme si na to, co nás bavilo, když jsme byli dětmi a zkusme se k těmto radovánkám vrátit. Pokud by vám to nešlo nebo byste nevěděli jak na to, pomůže vám EFT terapie.

#eftterapie, #emoce, #spokojenost

Odpustili jste jim?  - březen 2025

Asi říkáte, co blázní, proč bych měl někomu odpouštět, když mi ublížil. Mluvím o jiném odpuštění. Odpuštění je důležité pro vás, nikoliv pro ty, co vám ublížili. Totiž ti, co vám ublížili, si to vůbec nemusí uvědomovat anebo dávno zapomněli. Odpouštět druhým bychom měli my, abychom se přestali trápit a nebyli na ně naštvaní. Protože každou vteřinu, kdy jsme naštvaní, nemůžeme být šťastní.

Nebojte, nemám na mysli takové odpuštění, kdy za tou osobou, která vám ublížila, přijdete a řeknete jí: Odpouštím Ti. Ne to totiž vůbec není potřeba. Je potřeba odpustit v nás samotných. Mě se nejvíce osvědčil tzv.  „odpouštěcí“ dopis. Dopis, ve kterém se nejdříve popíše všechno špatné, co vám ta konkrétní osoba udělala. Jak jste se cítili a co cítíte v době, kdy dopis píšete. Někdy to může být pár řádků, někdy to vydá na několik stran. Teprve, když se popíše příkoří, které jste museli zažít, prožít a také se s ním vyrovnat, následuje odpuštění. Prostě necháme ruku vést, ať si píše, co hlavu a srdce napadne a klidně i několikrát. Důležité je hlavně napsat, že odpouštíte tomu druhému, ale před odpuštěním mu klidně z plna hrdla vynadejte a napište, co si o něm myslíte. Hned po odpuštění tomu druhému, je důležité, aby následovalo odpuštění sobě samému.  Abyste si v souvislosti s tou konkrétní osobou odpustili. Důvodů pro odpuštění sobě je mnoho.  Že jsme na to vše přistoupili, vše si vyčítali a trápili jsme se a cítili pocity viny atd. I odpuštění sobě může mít různé podoby a varianty. Může být napsáno spousty slov na spoustu řádků. Nezapomeňte si také poděkovat a napsat si, že se máte rádi a přijímáte se takoví, jací jste. Někdy vám psaní může trvat i několik dní. To je ale naprosto v pořádku, vše má svůj čas: Někdy je hrozně těžké, napsat to, co nás trápí.  Pro celkové uvolnění a odstranění emočního napětí, je odpuštění sobě samotnému velmi důležité. Důležité je i to, že dopis napíšete vlastní rukou, i to má větší váhu, než psaní na počítači. Mysl se lépe uvolní, když se bude psát rukou na papír, než klávesnicí do počítače.

A co se bude dít dál? Věřte, že najednou pro vás ten, který vám ublížil, bude emočně neutrální. Najednou vzpomínka na něj nebude ve vás nic vyvolávat, ani negativní ani pozitivní emoce. Stejné to bude, když toho člověka potkáte osobně. To je přesně to, co vám odpouštěcí dopis přinese.  Z vaší mysli ten člověk úplně zmizí a pokud se s ním musíte setkávat, protože to může být někdo z rodiny, najednou zjistíte, že jste klidní a necítíte vůči té osobě žádné emoce.

Možná se zeptáte: „Co s tím dopisem mám dělat dál?“. To už nechám na vás, mě funguje rituál v podobě spálení odpouštěcího dopisu. Když dopis napíšu, hezky ho zabalím do obálky, na obálku napíši i jméno toho, komu odpouštím a pak dopis spálím. Každý si může najít svůj vlastní rituál. Každému nemusí ani vyhovovat psaní dopisu, je na vás, jaký způsob najdete, určitě vás něco napadne, možností je spousta.

Může se stát, že nejste tak daleko a nemůžete tento dopis napsat. Třeba jsou emoce tak silné a brání vám v tomto „virtuálním“ odpuštění. S tím vám může pomoci EFT terapie, která vám pomůže najít vaši cestu.

Dokážu si poručit, nedokážu se poslechnout - únor 2025

Život je tak komplikovaný, jaký si ho uděláš. „Dokážu si poručit, nedokážu se poslechnout.“ Moc hezká hláška, kterou jsem slyšela od jedné paní, se kterou jsem pár dní sdílela nemocniční pokoj. Ano čtete správně, i terapeutka může skončit v nemocnici. Přemýšlela jsem, proč jsem onemocněla. Přišla jsem na to, že jsem zase na sebe moc tlačila. Že jsem stále sobě něco poroučela, a když jsem se neposlechla, protože to vlastně bylo v rozporu se mnou, vyčítala jsem si to. Určitě znáte takovéto, kdybys to udělala hned, nemusela bys ....., prostě různá slova a výčitky a brala jsem samu sebe v nemilost. V té nemocnici jsem pochopila, že jsem na chvíli zapomněla na mé oblíbené heslo nebo spíš můj postoj: Je třeba nechat vše plynout, nesnažit se a netlačit na pilu. Totiž když necháte vše plynout, tak nakonec všechno dobře dopadne. Život je přesně tak komplikovaný, jak si ho každý sám komplikovaným udělá. Zamysleme se a dejme si ruku na srdce, zda si zbytečně nevytváříme tragédie sami, tím že moc tlačíme, že se moc díváme na zvláštní vzory a chceme se někomu podobat nebo se někomu vyrovnat. Přitom jsme každý originál, žádný člověk na světě není stejný, jako ten druhý. Na světě je přes osm miliard originálů. To co jednomu vyhovuje a funguje to u něho, vůbec nemusí fungovat u nás, co nabízejí a radí odborníci přes cokoli jednomu, nemusí a ani to není možné, aby vyhovovalo úplně všem. Prostě každý jsme jiný a každému vyhovuje něco jiného a není třeba, se za to peskovat a cítit se špatně, naopak být v souladu s tím, že jsme každý jiný. Tak zapomeňte na hlášku: dokážu si poručit, neumím se poslechnout. Naopak neporoučejte si a poslouchejte s láskou sebe, vaše podvědomí, vašeho vnitřního rádce, kterým je vaše srdce, vaše intuice a uvidíte, že se vaše situace v brzké době změní a pokud by to přece jen nešlo nebo byste nevěděli, jak na to, zkuste EFT terapii

Syndrom hodné holky - únor 2025

Znáte ji? Je poslušná, neodmlouvá, každému vyhoví, nikdy neřekne ne, naopak každému splní to, co mu vidí na očích. Ano mluvím o hodné holce. Abych vás nepletla, nemám na mysli malou třeba pětiletou holčičku, mám na mysli ženu, manželku, mámu, dceru, bez ohledu na její věk, která pomůže každému, ale na sebe nemyslí nebo se má až na posledním místě. Obvykle je unavená, smutná a nešťastná. A proč se tak chová? Jsou to většinou nějaké staré zvyky, ale hlavně obavy, aby se někoho nedotkla, aby se snad někdo neurazil. Většinou má nějakou podobnou zkušenost z dětství a nese si ji do dospělého života.  Možná jí někdo kdysi udělal hysterickou scénu a citově ji vydíral. Třeba větami „to kvůli Tobě mám zničené zdraví, nejsi mi za nic vděčná, bez Tebe by mi bylo líp, jsi sobecká atd.“ Všechno, co jsem popsala, je otázka sebevědomí.

Balíček sebevědomí je složen z více složek:

-          sebepřijetí  - přijmout se takový jaký jsem se všemi, klady i zápory

-          sebeúcta – ta přichází s věkem a zkušenostmi, lidé se sebeúctou vyzařují moudrost, nadhled a vzbuzují respekt,

-          sebedůvěra – věřím sám sobě, věřím všemu, co dělám, věřím v nastoupenou cestu

-          umění říct NE

-          umění nastavit si osobní hranice

-          umět si říct o pomoc

Sebevědomí se formuje v dětství a je ovlivněno rodiči, učiteli, spolužáky, sourozenci, trenéry atd. Hodné holky mají sebevědomí nízké, a proto se neodváží někomu říct svůj názor nebo odmítnout druhého, protože mají strach, že se na něj ten druhý bude zlobit nebo, že se ho ta hodná holka nějak dotkne a ublíží mu.

Hodné holky nezoufejte, dá se s tím pracovat. Sebevědomí si můžete zvýšit a přestat být tou hodnou holkou. K tomu skvěle pomáhá terapie, popovídání si s terapeutem a zvláště EFT terapie hledá a řeší důvody nízkého sebevědomí.

Toto moje zamyšlení je o holce – ženě, ale stejné je to i mužů – kluků. Přeji vám, abyste si začali vážit sami sebe a podařilo se vám tento syndrom „vyléčit“.

#eftterapie #nízkésebevědomí #sebevědomí 

Vánoce 2024 jsou za námi, ať žijí Vánoce 2025 - leden 2025

Jak to  máte s Vánoci? Já jsem je, do těch posledních, nějak nemusela. Postrádala jsem pro mě jejich smysl. Nejsem věřící, tak narození Ježíška neslavím, dárky moc kupovat neumím, tedy spíše řeším reakci obdarovaných. Nemluvě o tom, že si všichni přejí, aby proběhly v klidu a pohodě, ale před tím všichni všechno honí – v práci se musí vše uzavřít, doma se musí naklidit, nakoupit jídlo a pití, a hlavně koupit ty dárky. „Musím koupit dárek tomu, protože on mi taky dá, hodnota dárku musí být pro to osobu stejná, jako pro druhou. Dát peníze nebo je nedat? atd., atd.“ Takže celé Vánoce pak mnoho z nás tráví velikánským odpočinkem, který přerušují různé návštěvy. Neříkám, že to má tak každý, ale já to tak vždy měla. Byla jsem šťastná, že bylo po nich. Až ty loňské Vánoce byly jiné. Pomohla jsem si EFT terapií a změnou mého postoje k nim. Začala jsem tím, co mě vždy trápilo nejvíc, „dárky“.  Jako každý rok jsem je kupovala s láskou, to jednoznačně, ale konečně jsem přestala řešit, jestli se dárek bude líbit nebo ne. To byste nevěřili, jaká je to úleva. Pro rodinu, se kterou jsem trávila Štědrý večer, jsem koupila jeden dárek stejný pro všechny, nebyl moc drahý, ale byl kreativní a pro zábavu. Pro mé syny, kteří už se mnou Štědrý večer netráví, jsem vymyslela jiné dárky, které si buď přáli nebo jsem si myslela, že jim budou vyhovovat. I kdyby nevyhovovaly, nebylo to pro mě vůbec důležité. Důležité bylo, že jsem s nimi mohla trávit společný čas. Nebylo pro mě ani důležité, jestli já dostanu dárky, přesto jsem jich dostala spoustu a přesně takové, jaké mám ráda. Čokoládu, pěny a soli do koupele, kalendář s fotkami atd.  Od 23.12. do 1.1. se u mě vystřídala spousta návštěv a nejvíc se mi na tom líbilo, že se nesešli všichni najednou. Postupně se vystřídali. Dveře mého domova byly po celou dobu otevřené pro všechny, kdo mě rádi vidí a koho vidím ráda já. Po celou dobu jsem se povznášela nad mírný chaos, který u mě doma vládl, nad to, jestli pes skáče na sedačku nebo jestli má špinavé tlapky nebo jestli sežere cukroví nebo ocasem shodí vánoční ozdobu. Neřešila jsem ani vaření nebo nákupy. To jsou vlastně takové malichernosti. Naopak jsem se radovala, že se mohu postupně věnovat jednomu synovi, pak druhému, sourozencům, přátelům. Užili jsme se vzájemně daleko více, než kdybych celou rodinu sezvala na jeden den, snad abych měla více klidu pro sebe. Přesto jsem ten klid pro sebe měla, protože jsem se cítila se všemi moc dobře a jsem moc ráda, že mám tak skvělou rodinu. Budu moc ráda, když se se mnou podělíte o Vaše zážitky z Vánoc.

Rodiče a děti - srpen 2023

Každý z nás byl jednou ve svém životě dítě. Mnozí z nás jsou nebo budou rodiči. Hodně dětí si říká, až já budu jednou tátou nebo mámou, nikdy nebudu dělat svým dětem to, co se jim na rodičích nelíbilo. Snaží se vyvarovat toho, co jim nedělalo dobře, kdy na ně rodiče křičeli, stále jim něco vyčítali, citově je vydírali nebo je trestali fyzicky…. Měla jsem to stejně. Dejme ruku na srdce, podařilo se to? Rodiče možná nedělali to, co jejich máma a táta, protože to považovali za chybu, ale zase dělali chyby jiné, ty svoje J. I když se snažili děti vychovávat, jak nejlépe dovedli, vyhýbali se chybám, přesto chyby dělali a dnes můžou slýchat od dětí, že za to či ono můžou právě jen rodiče. Ono je to dnes takové hodně trendy, své nezdary, strachy a nejistoty svádět na někoho jiného. Zajímavé je, že dobré věci, které rodiče pro děti udělali, tedy, že jim dali život, vychovali je, dali jim pocit bezpečí, teplo domova, že netrpěly hlady, cestovaly, měly všeho dostatek…, se nějak opomíjejí a jsou dětmi brány jako automatické. Ale co, i ty děti budou mít jednou svoje děti a to co dostaly od svých rodičů, dají zase dál svým dětem. Tím chci říct, že očekávat a hlavně vyžadovat vděk, může být stejné, jako čekat v červenci, že bude padat sníh. Pro rodiče je asi lepší si říct: Ok, to co já dnes dělám pro moje děti, dělali pro mě táta s mámou a nic většího neočekávat.

Ale co ty děti, které jsou podle věku dospělí, ale stále jsou uvěznění ve svých křivdách z dětství? Nedávno jsem citovala paní doktorku Skovajsovou, kde se v rozhovoru vyjádřila, že každý máme svá traumata. Nemusí se doslova jednat o traumata, ale i o různé negativní emoce, které máme někde v těle uložené.  Různé strachy, vzteky, lítosti, které jsme nasbírali v dětství a dospívání. Můžeme mít dva postoje a to buď se budeme na rodiče zlobit a ve svých bolístkách se nimrat a litovat se anebo si je vyřešíme. Většinou si je nevyřešíme sami, potřebujeme k tomu terapeuta a tam je potřeba začít. Mě nejvíce zafungovala EFT terapie a proto jsem ji také začala studovat a díky ní pomáhám svým klientům, aby se oprostili od všemožných křivd a bolístek. Někomu stačí málo, někdo potřebuje více péče, ale základem všeho snažení je, že klient chce, chce se přestat vymlouvat na jiné, chce se přestat litovat a chce žít konečně spokojený život.  A co napsat závěrem? Každý máme volbu, buď budeme tou obětí a budeme si v tom libovat anebo si řekneme, že už toho bylo dost a budeme svoji situaci řešit. Přeji vám všem tu správnou volbu.

#EFT #terapie #fucikovacz

Sebepřijetí březen 2023

Kdysi jsem poznala jednu puberťačku, no puberťačku, byla to sedmnáctiletá slečna. V mých a v očích druhých byla milá, vtipná, chytrá, měla krásné oči, vlasy, prostě krásná mladá žena. Měla hodně kamarádů a byla oblíbená. Jaké bylo moje překvapení, když mi řekla, jak je sama se sebou nespokojená, že se jí na ní nelíbí to i tamto, je moc dlouhá, má velká chodidla, tak si kupuje menší boty, chtěla by být přirozená blondýna atd. atd. Hodně se svým vzhledem trápila a byla nešťastná. Nedávno jsem tuto slečnu potkala znovu, od našeho prvního setkání uběhlo pár desítek let. Nevěřila jsem svým očím, stala se z ní krásná sebevědomá a spokojená dáma a rozhodně její vlasy nebyly blonďaté.  Ptala jsem se jí, co se stalo a připomněla jí jejích 17 let. Mile se usmála a řekla: „Víš, došlo mi, že když něco nemohu změnit, tak se tím nemohu trápit. To geny mých rodičů vytvořily fyzické tělo mé osoby, tak se nemůžu rozčilovat, že mi narostla noha číslo 42 a měřím skoro 180 cm. To je prostě dané a neměnné. Když jsem si to uvědomila, neuvěříš, jak se mi ulevilo. Přestala jsem řešit, „jak jsem narostla“ a začala jsem řešit moje pocity, moje sebevědomí…Neměla jsem to v životě jednoduché, zažila jsem si pár nepěkných kotrmelců a musela udělat velké životní změny a rozhodnutí, ale povedlo se. Jsem tady, jsem moc spokojená a raduji se z maličkostí.“

Včera jsem si na rozhovor s touto dámou vzpomněla, když jsem byla na kontrolním odběru krve. Moje žíly jsou skoro neviditelné a fakt není jednoduché mi krev odebrat a tak jsem sestřičce, pro odlehčení, řekla něco podobného o genech. Ejhle, hned jsem si vyslechla: „No hlavně hned nesvádějte všechno na rodiče". Samozřejmě nic na nikoho svádět nechci, jen i já už dnes prostě vím, že s mými žilami nic neudělám. Nakonec se podařilo, krev mi odebrali a dokonce mi i odpoledne zavolal můj lékař, že je vše v pořádku. Takže se mohu radovat, jsem zdravá. Ta věta od sestřičky mi ale v hlavě zůstala. Vím, že dnes se VŠE svádí na něco nebo někoho, ono to většinou tak začíná. Kdo vám dá do vínku vaši fyzickou podobu? Rodiče. Kdo Vás vychovává? Rodiče. Kdo Vám pomáhá budovat sebevědomí, ať nízké nebo vysoké? Rodiče. A když ne rodiče, tak škola, kamarádi, prarodiče atd…Vždy se najde někdo, kdo vás formuje a formuje vás, tak jak formovali jeho, protože si myslí, že to fungovalo anebo k výchově a formování přistoupí úplně opačně, pokud s něčím u rodičů nesouhlasil. Takže souhlasím se sestřičkou, že svádět něco na někoho nemá cenu. Je třeba přijmout fakt, že fyzické tělo nezměníte, tedy pokud samozřejmě nepřistoupíte k různým operacím, což je také možnost a každého věc. Naopak ale můžete změnit váš postoj nejen k sobě, ale i k minulosti a něco s tím udělat. Je to sice daleko těžší a složitější, než jen na někoho něco svalovat, ale výsledek je parádní, jen si představte tu spokojenou dámu. Přeji vám, abyste opravdu řešili jen ty věci, které můžete změnit. A ještě víc vám přeji, abyste poznali, které to jsou. #sebevědomí #eftterapie 

Valentýn únor 2023

Tak máme za sebou valentýnský týden. Pro někoho týden plný pozorností a dárků od blízkých, partnera, dětí, rodičů…, pro někoho týden jako každý jiný. Pro někoho to ale mohl být týden velkého smutku, protože žádného partnera nemá. Mohl zemřít, mohl odejít jinam do jiného vztahu anebo prostě někdo žije sám bez partnera. Říká se, že každý potřebuje vedle sebe někoho mít a ideálně, aby ten někdo, toho druhého i miloval. Musí ale ten někdo být konkrétní osoba? Partner, partnerka, manžel, manželka…. Co když se rozhodnete, že zůstanete dobrovolně sám? Třeba z důvodu špatné zkušenosti z předchozích vztahů nebo proto, že nemůžete a nechcete zapomenout na osobu, která zemřela. Může to být také proto, že být sám vám vyhovuje. Důvodů, proč žije někdo sám, může být nespočet a není třeba se za to stydět. Avšak to, že někdo žije sám, ještě neznamená, že sám je. Má přece sebe. Své vlastní osobě může věnovat veškerou lásku a péči, kterou by věnoval druhému, kdyby s ním žil. Nikdo by neměl být smutný, že nemá nikoho, komu by na Valentýna projevil svoji lásku a dal mu nějaký ten dáreček, protože má sebe a lásku i dárečky může dávat sobě a to nejen ten jediný den v únoru. Vím, že je to pro spoustu z nás nepředstavitelné, dávat sobě. Když to ale zkusíte, zjistíte, jak je to fajn a jak Vám to dělá dobře. Tím dáváním dárků sobě mám především na mysli být k sobě upřímný, nejíst a nepít, co nám nechutná nebo spíše nedělá dobře, nebýt s lidmi, se kterými nám není dobře, dělat to, co nás baví….. Je toho spousta co můžeme pro sebe udělat a co jsme pro sebe dělali, když jsme byli malí, ale nějak jsme na to zapomněli a je třeba se k tomu vrátit. Nakonec víme, jak to s tím Valentýnem je, je to marketingový tah a přiznejme si, že kdyby ho nebyl plný internet a televize, tak by spousta lidí žádné vzájemné dárky vůbec neřešila. Věřím, že si Valentýna každý užil po svém a že všem bylo dobře. Přeji vám krásné dny, plné těšení se na jaro a plné radostí, které si budete dělat sami. #láska  #sebevědomí  #vztahy #EFTterapie

Sebepřijetí březen 2023

Kdysi jsem poznala jednu puberťačku, no puberťačku, byla to sedmnáctiletá slečna. V mých a v očích druhých byla milá, vtipná, chytrá, měla krásné oči, vlasy, prostě krásná mladá žena. Měla hodně kamarádů a byla oblíbená. Jaké bylo moje překvapení, když mi řekla, jak je sama se sebou nespokojená, že se jí na ní nelíbí to i tamto, je moc dlouhá, má velká chodidla, tak si kupuje menší boty, chtěla by být přirozená blondýna atd. atd. Hodně se svým vzhledem trápila a byla nešťastná. Nedávno jsem tuto slečnu potkala znovu, od našeho prvního setkání uběhlo pár desítek let. Nevěřila jsem svým očím, stala se z ní krásná sebevědomá a spokojená dáma a rozhodně její vlasy nebyly blonďaté.  Ptala jsem se jí, co se stalo a připomněla jí jejích 17 let. Mile se usmála a řekla: „Víš, došlo mi, že když něco nemohu změnit, tak se tím nemohu trápit. To geny mých rodičů vytvořily fyzické tělo mé osoby, tak se nemůžu rozčilovat, že mi narostla noha číslo 42 a měřím skoro 180 cm. To je prostě dané a neměnné. Když jsem si to uvědomila, neuvěříš, jak se mi ulevilo. Přestala jsem řešit, „jak jsem narostla“ a začala jsem řešit moje pocity, moje sebevědomí…Neměla jsem to v životě jednoduché, zažila jsem si pár nepěkných kotrmelců a musela udělat velké životní změny a rozhodnutí, ale povedlo se. Jsem tady, jsem moc spokojená a raduji se z maličkostí.“

Včera jsem si na rozhovor s touto dámou vzpomněla, když jsem byla na kontrolním odběru krve. Moje žíly jsou skoro neviditelné a fakt není jednoduché mi krev odebrat a tak jsem sestřičce, pro odlehčení, řekla něco podobného o genech. Ejhle, hned jsem si vyslechla: „No hlavně hned nesvádějte všechno na rodiče". Samozřejmě nic na nikoho svádět nechci, jen i já už dnes prostě vím, že s mými žilami nic neudělám. Nakonec se podařilo, krev mi odebrali a dokonce mi i odpoledne zavolal můj lékař, že je vše v pořádku. Takže se mohu radovat, jsem zdravá. Ta věta od sestřičky mi ale v hlavě zůstala. Vím, že dnes se VŠE svádí na něco nebo někoho, ono to většinou tak začíná. Kdo vám dá do vínku vaši fyzickou podobu? Rodiče. Kdo Vás vychovává? Rodiče. Kdo Vám pomáhá budovat sebevědomí, ať nízké nebo vysoké? Rodiče. A když ne rodiče, tak škola, kamarádi, prarodiče atd…Vždy se najde někdo, kdo vás formuje a formuje vás, tak jak formovali jeho, protože si myslí, že to fungovalo anebo k výchově a formování přistoupí úplně opačně, pokud s něčím u rodičů nesouhlasil. Takže souhlasím se sestřičkou, že svádět něco na někoho nemá cenu. Je třeba přijmout fakt, že fyzické tělo nezměníte, tedy pokud samozřejmě nepřistoupíte k různým operacím, což je také možnost a každého věc. Naopak ale můžete změnit váš postoj nejen k sobě, ale i k minulosti a něco s tím udělat. Je to sice daleko těžší a složitější, než jen na někoho něco svalovat, ale výsledek je parádní, jen si představte tu spokojenou dámu. Přeji vám, abyste opravdu řešili jen ty věci, které můžete změnit. A ještě víc vám přeji, abyste poznali, které to jsou. #sebevědomí #eftterapie